Většinou jsou to pokusy o horor. Já horory miluju. (Tedy - takové ty napsané nebo zfilmované horory... horory v běžném životě bych možná ani nemusel...) ;o) Ale stejně mě občas neminou...

Neskromně si myslím, že nejsou ZAS AŽ TAK ŠPATNÉ, možná jsem se měl tomu psaní víc věnovat. (Ale co - třeba s tím v důchodu zase začnu...) ;-) Vznikaly většinou tak, že jsem si přečetl nějaký KVALITNÍ temný gotický horor, při kterém vás marazí v zádech, a dostal jsem chuť napsat něco podobného. Nebo taky vznikaly tak, že jsem si přečetl něco velmi, ale velmi NEKVALITNÍHO - a řekl jsem si - TAK TOHLE BYCH DOVEDL TAKY - A LÍP! ;o)

S temnými gotickými horory byl ovšem ten problém, že jsem je NEDOVEDL psát. ;-) Stylově mám blíž k legraci a různým srandičkám, takže to vždycky začalo jako "Pád domu Usherů", a skončilo to jako "Upír z Ferratu". ;o) Na svou omluvu, můžu říct, že takovou tu klasickou "dark gothic story" neumí ŽÁDNÝ Čech! (Jestli o někom víte, tak mi dejte tip.) ;o)

Jak tak na to koukám, v podstatě skoro VŠECHNY tyhle "moje děti" byly vydány v NEMESIS. (To byl takový "postrevoluční" sci-fi časák, který se neudržel - asi proto, že tam tiskli takové kvalitní autory, jako jsem já...) ;-) Moje "dvorní redaktorka" byla pí Carola Biedermanová, kterou jsem sice nikdy osobně nepotkal (posílal jsem jí to poštou, a honorář dostával taky poštou), a kterou už ani bohužel nepotkám, neboť už není mezi námi. :-/

Tak jsem si trochu zavzpomínal - ta nostalgie je ale fakt "mrcha"! ;o) - a teď už hurá "do práce"...

POVÍDKY PUBLIKOVANÉ:

Tak tohle je moje poslední publikované "dítě". (Řekl bych, že víc jich už asi nebude, té potence po čtyřicítce rapidně ubývá.) ;-)

Původně byla tahle povídka napsaná pro Parcon cca kolem r. 1992, vyšla až v r. 2003. Vzhledem k tomu, že se nachází ve výše zmiňovaném VÝBĚRU "nejlepší z nejlepších za posledních 10 let", beru to tak, že je DOST dobrá! (Ale to jsou všechny...) :o)

Nééé, vážně - tehdy jsem čekal, že nějakou tu cenu vyhraju... nestalo se. Zvláštní zálusk jsem měl na obouručák, co dávali za první místo. ;-) Tím mě tenkrát dost naprdli, že jsem ho nedostal! :o) No nic - dneska už mám svoji vlastní, japonskou, ručně kovanou katanu z překládané oceli... takže už vyhrávat žádné fantasy soutěže nepotřebuju... ;-) [Loki]

Ani nevím, co mě tehdy "inspirovalo" k napsání tohohle... Tak nějak matně tuším, že jsem chtěl napsat něco temně gotického.

A vznikla z toho ptákovina jako obvykle. ;-)

Jako "bonus k povídce" můžu uvést info (to nikdo neví, tak si toho važte, že jsem vám to prozradil), že nesympatické ženské postavy mých "děl" měly vždy jména mých "ex-přítelkyň".

(Což se dá pochopit... a možná i omluvit) ;-)

I v případě KATEŘINY je tomu nejinak! ;o) [Dům naproti]

Hrum se původně jmenoval "Věc". Nicméně poté, co mi v jednom korespondenčním literárním workshopu - kde jsem tuhle povídku prezentoval - "vysvětlili", že tak zprofanovaný název jako "The Thing" prostě NELZE v žádném případě použít, ;-) jsem název změnil.

(Jinak tam teda plkali samé hovadiny... ale v TOMHLE jsem jim nakonec dal za pravdu.) ;o) Musím říct, že literární workshopy jsou na prd - kdo psát umí, ten to umí i bez workshopu, a kdo ne, ten se to tam nenaučí...

Hrum je temné gotické povídce asi nejbližší ze všeho, co jsem napsal. (Ale furt to ňák není ono, co si budeme nalhávat...) ;o) [Hrum]

Když se na to s odstupem dívám, tak zřejmou a nepochybnou inspirací bylo mé tehdejší bydliště na sídlišti v Ostravě-Výškovicích.

Jako bych viděl ty "ohavné paneláky s rozvolněnými panely koupající se v měsíčním svitu" a "výtahovou šachtu, co čpěla kolomazem" (viz příslušné pasáže povídky). ;-)

Asi jsem tehdy chodil v noci často ven... ;o)

Jo - a ještě jedna "zajímavost" tady je. Piškula a Súzi byli mí spolužáci. Súzi jsem vždycky sliboval, že o ní napíšu román. ;-)

No - román to sice není, ale třeba ji to tehdy potěšilo i přesto. ;o) [My a ti druzí]

Mlha byla povídka na "zadané téma" (Slovanské mýty, poptávka redakce), takže podle toho to dopadlo.

(Já strašně nerad cokoli dělám "na povel".) :o)

Paní Carola se vyjádřila, že je to nejslabší, co jsem napsal - ale že ji přesto vydá. Díky, paní Carolo! ;-) [Mlha na Markušovce]

Tak tohle Nemesis tenkrát totálně popletla. Dračí lejno vydali v čísle 1/95 a jako autora uvedli úplně jiného člověka (p. Poláčka).

Ten pak prý málem dostal infarkt, když viděl s jakým názvem je spojován. ;o) (Já teda nechápu, co se mu na názvu "Dračí lejno" nelíbilo!) (???) ;o)))

Takže potom redakce vydala zase JEHO povídku pod MÝM jménem - a prohlásili, že to bylo ZÁMĚRNĚ - že mělo jít o takovou SOUTĚŽ, a kdo pozná, kteří dva autoři byli zaměněni, dostane roční předplatné...

Nepoznal to samozřejmě nikdo... Jak by taky mohl..? ;-)

Krom toho mi zde Nemesis udělala takovou malou "cenzuru". V necenzurované verzi chlípný hospodský Klobásový jed posílá drakobijce napřed, aby mohl kypré venkovance "poděkovat", a za chvíli je dožene a spokojeně si zapíná poklopec. ;-) Tak TOHLE tehdy v Magnet Press-u neprošlo... ;o)

A ještě jednu zajímavost vám prozradím - jméno Šešonk Mašveša jsem si nevymyslel - je to historická osoba (tuším že snad nějaký asyrský vojevůdce - už si to přesně nepamatuju - ale v té době jsem o něm něco četl - a to jméno se mi zalíbilo). [Dračí lejno]

Tahle je jedna z nejstarších (to jsem se teprve "rozjížděl"). ;-) Vyšla v "Ahoji na sobotu", což nebyl vůbec špatný časopis... na ty krátké povídky, co tam vydávali, jsem se vždycky docela těšil...

Je to typická ukázka, jak vzniká "spisovatel". "Dovedl bych napsat krátkou vtipnou povídku s překvapivou pointou?" No jistě, Richarde, samo že dovedl, tak do toho... ;o) A už to bylo. Zrodila se hvězda... ;o) [Vítejte doma, Výsosti]

POVÍDKY NEPUBLIKOVANÉ:

Volné pokračování pohádkové fantasy "Dračí lejno". Gasparo a Šamra byli dobrý materiál, takže bylo škoda to nevyužít. A kromě toho jsem jedné své tehdejší kolegyni v práci, Jaroslavě, chtěl udělat radost. ;-) Z Červeného Újezdu jsem sice udělal černošskou vesnici a jí samé oblékl sexy sukýnku z trávy, ale i přesto - komu se to poštěstí, vyskytnout se v tak hodnotné literatuře? ;o) Btw. apa Žižoi je historická postava z raně křesťanských dějin Egypta. Snad mi v nebíčku odpustí... ;-) [Jak apa Žižoi bojoval s démony]

ROMÁNY/NOVELY:

Aneb nikdy neříkej nikdy. ;-) Nepsal jsem náhodou tam někde nahoře na stránce, že po čtyřicítce už přílišná plodnost nehrozí? ;o)

Touhle novelkou si lehce střílím z kolegy Viewegha a "jeho" blogového románu "Srdce domova". A neskromně se domnívám, že ta moje Katka je mnohem zábavnější a čtivější než ta i-dnesovská nuda. ;o) (Kdo tam někdy zabrousil, dá mi jistě za pravdu.) Nicméně mu (Vieweghovi) děkuji, že mě po letech zase "nakopl" ;-) k nějakému psaní. Paralelní Katka momentálně leží v knižním nakladatelství Mladá fronta, kde po prvotní vlně nadšení již několik měsíců usilovně promýšlejí, co s tím. ;-) (Abych pravdu řekl, tak už s nimi trochu ztrácím trpělivost.) Takže než si to promyslí, můžete si zde alespoň přečíst malou upoutávku v podobě prologu a prvních dvou kapitol. :-) [Paralelní Katka]

Aby toho nebylo málo, hned po Katce jsem během měsíce bleskurychle napsal ještě jednu novelku - Brutální Auril. (Když musíš, tak musíš!) ;-) Inspirací mi byla - jak jinak - jedna "známá" z literárního serveru "Pište povídky", a sice - kdo by to byl řekl - slečna Auril z Brna. ;o) Ale jinak se reálná Auril zdá úplně normální (nakolik ji znám jen z internetu), a příliš se té mojí brutální Auril nepodobá. ;o) Novelka Brutální Auril se tváří trochu víc jako literatura - na rozdíl od Katky - ale jinak je to taky docela schíza a nářez. :-) [Brutální Auril]